Když jsem v polovině září minulého roku objevila v zahradě na kopru housenky, nenapadlo by mne, že napíšu tento příběh. Byly to velké, barevné housenky Otakárka fenyklového. Řekla jsem si: „O ten zážitek přece nemohu ochudit děti ve školce!“ Dne 14. září jsem ve skleničce, s kouskem kopru, jednu takovou krásku přinesla.

Housenku jsme si pořádně prohlédli a vyfotili. Pomocí lupy jsme zjistili, že je zelenočerně proužkovaná s oranžovými puntíky. Dostala jméno Žofinka. Ještě ten den jsme si ji nakreslili, vystřihli a nalepili. Tajně jsme doufali, že se nám zakuklí a budeme mít motýlka. A opravdu!

 Během čtyř dnů si „upletla“ zelený kabátek a uložila se ke spánku. Také kuklu jsme si pořádně prohlédli. Jakou má barvu, tvar, jak je jemným vlákýnkem přichycená ke koprovému stonku. Skleničku s kuklou jsme postavili na skříň, aby měla housenka klid.

Přešel říjen, listopad, prosinec…překulil se nový rok. I někteří rodiče se začali na zakuklenou housenku vyptávat.

Asi uschla, mysleli jsme si všichni.

Přišlo jaro, první  motýlci už poletovali venku a těšili se z teplých slunečních paprsků. A naše Žofinka pořád spala. Až jednou…

Bylo to takhle v pondělí, kolem 27. května, když přiběhla paní Renátka, že nám v ložnici na okně sedí překvapení! Sláva! To bylo radosti! Byl tam překrásný motýl – Otakárek fenyklový!

Zase jsme si ho pořádně prohlédli, vyfotili a samozřejmě ukázali našim mladším kamarádům z Káčátek.

Nu a pak už jsme jej vypustili ven. Potřeboval se totiž po tak dlouhém spánku posilnit!

Příběh se uzavřel. Všechno dobře dopadlo!

Snad tě Žofinko – Otakárku někdy někde venku potkáme.

                     Paní učitelka Jana ze Sluníček

16.dubna se děti ze Sluníček vypravily do Nového Jičína, kde se zúčastnily edukačního programu pro děti – Velikonoce na zámku.

Nejdříve jsme si prohlédli výstavu „ Společenský život hmyzu.“ Myslím, že někteří z nás ještě neviděli vosí, sršní hnízdo, mraveniště nebo termitiště.

Potom nám paní průvodkyně připomenula některé velikonoční zvyky a obyčeje. Děti se dověděly, k čemu a proč se používaly řehtačky a klapačky, proč se světily kočičky, jak chodili chlapci na děvčata s tatary , kdo pekl velikonoční mazance a jidáše ( ty jsme také ochutnali). Také už víme, kam si děti ukládaly svou velikonoční koledu. No kam jinam, než na okno! Aby každý viděl, kolik toho vykoledovaly…

Podívali jsme se i  na pletení velikonoční pomlázky  a na zdobení vajíček voskovou technikou. Samozřejmě přišla řada i na naše přivezená, vyfouknutá vejce. To první jsme si ozdobili barevnou vlnou. Druhé, vybranými květinkami nebo lístky, které jsme zavázali do punčochy a obarvili v přírodní červené barvě ze slupek cibule. Žlutou barvu jsme získali pomocí koření zvaného kurkuma. To třetí vejce bylo barevné a zdobené stužkou. Myslím, že se nám vajíčka povedla a velikonočně nám vyzdobí naše příbytky.                                                 

SLUNÍČKA

V úterý 9.dubna 2019 děti z Mateřské školy v Kateřinicích, díky rodičům kamaráda Kubíka, navštívily Policejní služebnu v Kopřivnici.

Policisté Renata Bulová a Martin Bula si pro nás připravili bohatý program. Nenásilnou formou děti upozornili na možná nebezpečí, se kterými se mohou setkat: např. když jsou samy doma, venku na hřišti, jak jednat s cizími lidmi. Děti také poznaly některé policejní profese, podle obrázku i podle pomůcek, které používají: např. pořádkový policista, dopravní policista, kriminalista, policejní technik, pyrotechnik a další.

Malí šikulové si ověřili své znalosti základních pravidel BESIPU – chování při jízdě autem, při jízdě na kole, význam reflexních prvků a důležitosti ochranné přilby. Připomenuli si také čísla tísňových linek – 150, 155, 158. Největším zážitkem byla pro děti bezpečná manipulace se zbraněmi a policejními pomůckami, nahlédnutí do policejní cely a aktivní prohlídka policejního vozu.

Touto cestou děkujeme manželům Bulovým za vlídné přijetí i pěkné dárečky.

                                                                                            Sluníčka z Mateřské školy Kateřinice

Chtěl bych se s Vámi podělit o zážitek z jednoho podzimního odpoledne.

Naše paní učitelky už pár dní předem vymýšlely a vyráběly různá strašidýlka, duchy a bubáky. Proč, ptali jsme se?

Blíží se dušičkový čas, uděláme si strašidelnou dílničku, kde si s maminkou nebo tatínkem můžete něco takového vyrobit – odpověděly paní učitelky Zuzka a Jana. Aha, to bude prima, zaradoval jsem se.

Ve čtvrtek 25. října jsem se už ve školce nemohl dočkat, kdy po spaní a odpolední svačince přijde moje maminka. A jak mi slíbila, přišla mezi prvními. Přinesla i kouzelnický klobouk, který jsem si nasadil. Ale hned jsem jej zase odložil, protože mi překážel při tvoření.

Co udělám první? Že by strašidýlko z plastového kelímku? I duch z papírového tácku se bude hodit! Byl jsem tak zabraný do práce (maminka také), že jsme ani nepostřehli, že přišla z Káčátek Jíťa. Taky si něco vyrobíš, ptám se jí? A Jitunka kývá hlavou, že ano. Pod našimi prsty vznikají strašidýlka i duchové. Ještě si otisknu jablíčko na látkový ubrousek, aby měla maminka na stůl podzimní parádu. Nesmím zapomenout na bubáčka z lízátka a ubrousku! Kluci už ho mají! Na co jsem ještě zapomněl? Závistivě koukám na paní učitelku, která má na hlavě čelenku s dýňovými tykadly. Toto ještě nemám! Ještě že maminka nezapomněla a přinesla z domu tu Jitunčinu. Pouštíme se tedy do výroby podzimní čelenky.

Čas plynul a ani jsem si nevšiml, že se třída pomalu vyprázdnila a my s maminkou a Jitunkou zůstali poslední. Nevadí. Bylo to super! Můj největší zážitek! Ani se mi nechce domů. K odchodu mne přesvědčila až sladká odměna – “strašidelný mls”, který si se setřičkou odnášíme domů. Tam si ho sním! Co to asi bude?

A co klobouk? Odešla v něm domů maminka, já měl přece plné ruce výrobků!

Adámek ze Sluníček

Postřeh paní učitelky: radost neměly děti z tvoření (ve školce vyrábíme a tvoříme něco pořád). Ta radost pramenila ze společně stráveného odpoledne s maminkou nebo tatínkem.

29.5.2018 jsme díky mamince našeho žáčka mohli navštívit Policejní služebnu v Kopřivnici. Pprap. Renata Bulová se svým kolegou nprap. Martinem Bárem si pro děti připravili nejen preventivní přednášku z dopravní výchovy, ale věnovali se také nebezpečným situacím, se kterými se mohou děti setkat. Připomenuli jsme si důležitá čísla tísňových linek. Největším zážitkem byla pro děti bezpečná manipulace se zbraněmi, různými policejními pomůckami, nahlédnutí do policejní cely a vrcholem – aktivní prohlídka osobního vozu policie.

Touto cestou děkují pprap.Renatě Bulové a nprap. Martinu Bárovi

děti z odd. SLUNÍČEK z MŠ Kateřinice.