Když jsem v polovině září minulého roku objevila v zahradě na kopru housenky, nenapadlo by mne, že napíšu tento příběh. Byly to velké, barevné housenky Otakárka fenyklového. Řekla jsem si: „O ten zážitek přece nemohu ochudit děti ve školce!“ Dne 14. září jsem ve skleničce, s kouskem kopru, jednu takovou krásku přinesla.

Housenku jsme si pořádně prohlédli a vyfotili. Pomocí lupy jsme zjistili, že je zelenočerně proužkovaná s oranžovými puntíky. Dostala jméno Žofinka. Ještě ten den jsme si ji nakreslili, vystřihli a nalepili. Tajně jsme doufali, že se nám zakuklí a budeme mít motýlka. A opravdu!

 Během čtyř dnů si „upletla“ zelený kabátek a uložila se ke spánku. Také kuklu jsme si pořádně prohlédli. Jakou má barvu, tvar, jak je jemným vlákýnkem přichycená ke koprovému stonku. Skleničku s kuklou jsme postavili na skříň, aby měla housenka klid.

Přešel říjen, listopad, prosinec…překulil se nový rok. I někteří rodiče se začali na zakuklenou housenku vyptávat.

Asi uschla, mysleli jsme si všichni.

Přišlo jaro, první  motýlci už poletovali venku a těšili se z teplých slunečních paprsků. A naše Žofinka pořád spala. Až jednou…

Bylo to takhle v pondělí, kolem 27. května, když přiběhla paní Renátka, že nám v ložnici na okně sedí překvapení! Sláva! To bylo radosti! Byl tam překrásný motýl – Otakárek fenyklový!

Zase jsme si ho pořádně prohlédli, vyfotili a samozřejmě ukázali našim mladším kamarádům z Káčátek.

Nu a pak už jsme jej vypustili ven. Potřeboval se totiž po tak dlouhém spánku posilnit!

Příběh se uzavřel. Všechno dobře dopadlo!

Snad tě Žofinko – Otakárku někdy někde venku potkáme.

                     Paní učitelka Jana ze Sluníček

16.dubna se děti ze Sluníček vypravily do Nového Jičína, kde se zúčastnily edukačního programu pro děti – Velikonoce na zámku.

Nejdříve jsme si prohlédli výstavu „ Společenský život hmyzu.“ Myslím, že někteří z nás ještě neviděli vosí, sršní hnízdo, mraveniště nebo termitiště.

Potom nám paní průvodkyně připomenula některé velikonoční zvyky a obyčeje. Děti se dověděly, k čemu a proč se používaly řehtačky a klapačky, proč se světily kočičky, jak chodili chlapci na děvčata s tatary , kdo pekl velikonoční mazance a jidáše ( ty jsme také ochutnali). Také už víme, kam si děti ukládaly svou velikonoční koledu. No kam jinam, než na okno! Aby každý viděl, kolik toho vykoledovaly…

Podívali jsme se i  na pletení velikonoční pomlázky  a na zdobení vajíček voskovou technikou. Samozřejmě přišla řada i na naše přivezená, vyfouknutá vejce. To první jsme si ozdobili barevnou vlnou. Druhé, vybranými květinkami nebo lístky, které jsme zavázali do punčochy a obarvili v přírodní červené barvě ze slupek cibule. Žlutou barvu jsme získali pomocí koření zvaného kurkuma. To třetí vejce bylo barevné a zdobené stužkou. Myslím, že se nám vajíčka povedla a velikonočně nám vyzdobí naše příbytky.                                                 

SLUNÍČKA

V úterý 9.dubna 2019 děti z Mateřské školy v Kateřinicích, díky rodičům kamaráda Kubíka, navštívily Policejní služebnu v Kopřivnici.

Policisté Renata Bulová a Martin Bula si pro nás připravili bohatý program. Nenásilnou formou děti upozornili na možná nebezpečí, se kterými se mohou setkat: např. když jsou samy doma, venku na hřišti, jak jednat s cizími lidmi. Děti také poznaly některé policejní profese, podle obrázku i podle pomůcek, které používají: např. pořádkový policista, dopravní policista, kriminalista, policejní technik, pyrotechnik a další.

Malí šikulové si ověřili své znalosti základních pravidel BESIPU – chování při jízdě autem, při jízdě na kole, význam reflexních prvků a důležitosti ochranné přilby. Připomenuli si také čísla tísňových linek – 150, 155, 158. Největším zážitkem byla pro děti bezpečná manipulace se zbraněmi a policejními pomůckami, nahlédnutí do policejní cely a aktivní prohlídka policejního vozu.

Touto cestou děkujeme manželům Bulovým za vlídné přijetí i pěkné dárečky.

                                                                                            Sluníčka z Mateřské školy Kateřinice

Chtěl bych se s Vámi podělit o zážitek z jednoho podzimního odpoledne.

Naše paní učitelky už pár dní předem vymýšlely a vyráběly různá strašidýlka, duchy a bubáky. Proč, ptali jsme se?

Blíží se dušičkový čas, uděláme si strašidelnou dílničku, kde si s maminkou nebo tatínkem můžete něco takového vyrobit – odpověděly paní učitelky Zuzka a Jana. Aha, to bude prima, zaradoval jsem se.

Ve čtvrtek 25. října jsem se už ve školce nemohl dočkat, kdy po spaní a odpolední svačince přijde moje maminka. A jak mi slíbila, přišla mezi prvními. Přinesla i kouzelnický klobouk, který jsem si nasadil. Ale hned jsem jej zase odložil, protože mi překážel při tvoření.

Co udělám první? Že by strašidýlko z plastového kelímku? I duch z papírového tácku se bude hodit! Byl jsem tak zabraný do práce (maminka také), že jsme ani nepostřehli, že přišla z Káčátek Jíťa. Taky si něco vyrobíš, ptám se jí? A Jitunka kývá hlavou, že ano. Pod našimi prsty vznikají strašidýlka i duchové. Ještě si otisknu jablíčko na látkový ubrousek, aby měla maminka na stůl podzimní parádu. Nesmím zapomenout na bubáčka z lízátka a ubrousku! Kluci už ho mají! Na co jsem ještě zapomněl? Závistivě koukám na paní učitelku, která má na hlavě čelenku s dýňovými tykadly. Toto ještě nemám! Ještě že maminka nezapomněla a přinesla z domu tu Jitunčinu. Pouštíme se tedy do výroby podzimní čelenky.

Čas plynul a ani jsem si nevšiml, že se třída pomalu vyprázdnila a my s maminkou a Jitunkou zůstali poslední. Nevadí. Bylo to super! Můj největší zážitek! Ani se mi nechce domů. K odchodu mne přesvědčila až sladká odměna – “strašidelný mls”, který si se setřičkou odnášíme domů. Tam si ho sním! Co to asi bude?

A co klobouk? Odešla v něm domů maminka, já měl přece plné ruce výrobků!

Adámek ze Sluníček

Postřeh paní učitelky: radost neměly děti z tvoření (ve školce vyrábíme a tvoříme něco pořád). Ta radost pramenila ze společně stráveného odpoledne s maminkou nebo tatínkem.